Určitě, jakoby, nicméně aneb Slova plevelná

Včerejšek byl podle UNESCO dnem mateřštiny. Té které ve své zemi. Zajisté bohulibého počinu si všimlo jedno krajské rádio a v kontaktním vysílání vyzvalo své posluchače k prezentaci svých názorů. Ty byly různé, od člověka s třeslavým hlasem, jenž pokles úrovně jazyka českého připisoval všem cizincům v Česku přes paní, žijící patrně ještě v Československu (jak několikrát opakovala), na kterou po zapnutí televize či rádia mluví tato média už jen anglicky až po posluchačku, která snad jako jediná věděla o čem mluví – celkem oprávněně upozornila na reportéry a redaktory celoplošných médií, kteří mateřský jazyk nejen že špatně používají, ale ani neovládají.

Fotomontáž

Vstup do vysílání to nebyl dlouhý a tak jsem se nedočkal kritiky nešvaru, pro nějž bych použil slova z titulku této úvahy.

Jan Krause v jeho talkshow „Uvolněte se, prosím“ občas můžu a občas nemusím, jedno mu ale plně schvaluji. Když někdo z oněch rádoby moderních většinou mladých hostů použije naprosto neadekvátně slůvko určitě, otcovsky mu doporučí – nebudeme tady říkat určitě. Což host, neboť je na obrazovce rád, většinou akceptuje. Co si ale počít s prodavačkou, která mi na otázku – máte baterie do mobilu – odpoví jenom „určitě“? Co určitě? Určitě jo nebo určitě ne? Zatímco přemýšlím o její odpovědi, je dívka na rozdíl ode mne přesvědčena, jak hodně je moderní.

V témže rádiu jsem nedávno poslouchal zajímavou reportáž z nácviku zachraňování člověka, pod nímž se prolomil led. Profesionální hasiči učili dobrovolné, jak postupovat a velitel akce vyprávěl: „Po ledě posouváme žebřík až k místu, kde je tonoucí. Hasič na konci žebříku ho uchopí a my na břehu žebřík jakoby stahujeme po ledě zpátky.“

Proboha – stahují ten žebřík opravdu anebo jen jakoby? Jestliže někdo v popisu akce použije plevel jakoby, uvádí druhého v naprostý chaos. Bylo to tak doopravdy anebo jenom jako? Jestliže jako, jaký význam potom popis akce vůbec má?

Stejně často používaný patvar jakože snad ani nemá cenu komentovat!

Občas mám dojem, že blonďatá stvoření s mikrofonem v ruce omylem se nazývající televizními redaktorkami pracují na prznění jazyka, jenž by měl být jejich pracovním nástrojem, zcela cíleně. Jestliže během třicetivteřinového vstupu nepoužije alespoň 3x slovo nicméně, dostane od svého šéfa pokutu! Pokutu by nicméně zasloužila za úvodní slovo svého vstupu: „Tak dopravní nehoda, která se přihodila na tomto místě…“

Že jazyk prochází v průběhu let změnami je nabíledni a nelze proti tomu nic namítat. Že do mateřštiny včleňujeme čas od času anglické výrazy (především v odborné počítačové terminologii) je sice nešvar, ale v přijatelné míře snesitelný. Že ovšem používáme výrazy, které nemají s věcnou částí věty pranic společného a myslíme si, jak nejsme moderní, to je dobrá hloupost. Takový člověk pouze zaměnil moderní za módní. Je-li to člověk mladý, dá se mávnout rukou. On z toho vyroste. Používá-li tyto výrazy člověk starší v domnění, že se přibližuje mladým trendům, vypadá pouze směšně.

Nicméně… určitě jen jakoby – nebo snad jakože směšně?