Tak nám zabili Ferdinanda,

řekla posluhovačka panu Švejkovi a byla z toho první světová válka. Nám zase oranžově koblížková sněmovna požehnala registrační pokladny s napojením na strašáka každého živnostníka či podnikatele, tedy finanční správu.  

Válka z toho nebude, bouře a nikoliv ta ve sklenici vody určitě ano. Bouřit se budou ti nejmenší, právě ti, kteří nemají pražádnou možnost cokoliv ovlivnit a bouře jim ve výsledku bude houby platná.

Problém můžu nahlížet z obou stran – jak zákazníka, tak i onoho drobného živnostníka, jímž jsem byl 20 let. S koncesí na hostinskou činnost jsem prodával občerstvení ve stánku na koupališti a v karavanu na tržištích, zpočátku i na poutích. Tuhle činnost jsme museli dělat dva a můžu zcela odpovědně prohlásit, že jsme za celá ta léta nijak nezbohatli.
Pokud to srovnám s platem zaměstnance, byl bych na lehčím nadprůměru, ovšem za cenu minimálního odvodu na zdravotní a sociální pojištění, což se projevilo třítisícovým rozdílem při dosažení nároku na penzi proti mému spolužákovi ze základky, který se důchodu dožil právě v zaměstnaneckém poměru.
Je to už pár let, ale pořád si uvědomuji ten nebetyčný rozdíl mezi námi. Zatímco mě ani nenapadlo jít marodit s banálním nachlazením, on se mohl nejen vypotit, ale taky odpočinout – pokud neměl práci kolem baráku, kterou v době marodění v poklidu udělal.
Zatímco já jsem v létě trnul, aby týden nebo dokonce déle nepršelo a nemusel likvidovat neprodané zásoby s prošlou lhůtou, on trnul, jestli firma nevezme větší zakázku a zaměstnanci nebudou muset do práce o víkendu, protože by nemohl s rodinou jít si lehnout do trávy na koupališt, kde já točil v rozpáleném stánku s plechovou střechou studené pití jemu a dalším návštěvníkům – zaplať pámbůh za ně.

Můžete namítnout, že to byla moje volba a skutečně byla, podnikat jsem odcházel z poměrně slušně placeného místa ve státním podniku, ale chtěl jsem to zkusit a nelitoval jsem toho a taky jsem si nijak nestěžoval.

Tak oč tu běží? Právě o ty, kteří v tom jedou dodnes. Tihle stánkaři, majitelé či nájemci hospod na venkově, kde horko těžko přežívají pouze díky několika větším akcím v roce, nutnost evidovat každé kilo teplých párků zákonitě zlomí vaz. Protože ruku na srdce – kdo z nich občas něco neprodá bez jakékoliv evidence? Tento „příjem“ navíc, resp. neodvedená daň z něho ovšem státní kasu nenaplní. Tu by naplnily opravdu velké podvody s DPH, což se tady těch malých vůbec netýká.

Jenomže na ty byla zatím každá vláda krátká.

Když byla před léty na stole otázka registračních pokladen (Registrační pokladna je elektronické zařízení s fiskální pamětí, zobrazovacím zařízením a tiskárnou. Podle zástupců velkých podniků by měly registrační pokladny zabránit úniku daní a zvýšit tak příjmy státního rozpočtu. Maloobchodníkům a provozovatelům hostinské činnosti na základě živnostenského oprávnění vznikla povinnost mít pokladny s fiskální pamětí od 1. ledna 2007), řekl mi majitel restaurace s denním obratem tak velkým, jakého já jsem dosáhl za týden: „Nemám s tím problém, prostě si pořídím dvě pokladny. Jednu pro finančák a jednu pro sebe…“

Fakt si někdo myslí, že tihle velcí hráči už něco podobného nemají připravené? Nebuďme naivní, přátelé!